Hledání si životní cesty

Slzy do očí jsi mi vhnala,
tolik let jsi mě znala.

Znala jsi mě déle než kdokoliv jiný,
proč na mě hážeš tolik špíny?

Vím že jsem jen tvůj syn,
a že bůh nezbaví mne vin.

Mateřské pouto já jsem nikdy nepoznal,
snad i proto mám jít zas o dům dál.

Od domu k domu se denně potloukám,
životem sám ze dne na den se protloukám.

Hledám něco, co jsem nikdy nepoznal,
a rozhlížím se v širou dál..

Hledám lásku, hledám něhu,
nutí mě to k poloběhu.

Běžím z města k městu,
životní svou hledám cestu.

Mou cestou je samota,
do chladu zabalená temnota.

Duši mou má navždy soužit,
zatímco po lásce budu toužit.

Po lásce a po teplém objetí,
po smíchu malých dětí..

Po všem jež život mi odepřel,
to jen protože pravidlům jsem se vzepřel.

Vzepřel jsem se jako otrok svému pánu,
zato utržil jsem krutou ránu.

Ránu jež žádný obvaz nezhojí,
ránu co projde každou zbrojí.

Ránu jež jen city mohou zasadit,
a jen láska může jí uhladit.

Však samotář lásku nenajde,
né dokud slunko na východě nezajde..