Noc s milovanou..

Nemohu již dospat rána,
    pod oknem mi totiž kráká vrána.

    Ležím stebou vposteli,
    ikdyž vím že mě zato tvůj otec odstřelí.

    Srdci ale neporučíš,
    a tak se jenom vkoutku krčíš.

    Již se pomaloučku otevírají dveře,
    a já už vidím zcela nasoupeře.

    Tvůj otec lásko mě dnes požene,
    snad mě však jeho pes hned nedožene.

    Rychle! Rychle beru bágl na záda,
    nikdo nemá na Ctirada či sad Konráda.

    Z tvého okna vyskakuji pohlavě,
    již vím co znamená jednat bezhlavě.

    Dole jsem si hodně natloukl,
    všechno žito jsem vám potloukl.

    Uz pomě tvůj otec střílí,
    můj život skončí každou chvílí.

    První strašná ráná! Ta šla ale vedle,
    do té vaší staré pokroucené jedle.

    Druhá rána zamnou zahřměla,
    ta mě dokolen však dostala.

    Umírám nyní vtom širém poli,
    ach to srdénko to bolí!

    Lásko nezapoměň že sem tě měl rád,
    a všenku jsem se zatebe chtěl prát.

    Nyní však už nemám sil,
    to tvůj otec mne porazil.

    Již se ke mě sune tetka zubatá.
    Né! Prosím! Neopouštějte mě krásná děvčata.

    Vždyť já jsem býval silný a jsem mlád,
    nenuťte mě opouštět děvu kterou mám rád.

    Tetka zubatá se již kosou napřahuje,
    a já jen vzpomínám jak kráně voní tuje.

    Vzpomínám si na tvé usměvavé tváře,
    jako květinka jsi vždy rozkvétala na jaře!

    Něco tu snad smrtce nesedí?
    Najednou si mne už nehledí.

    Obrací se kemě zády,
    tak přece ještě najdu kamarády.

    Hledám vsobě trochu síly,
    abych dospěl ksvému cíli.

    Začnu nasobě těď pracovat,
    a již nebudu vesnice jen rabovat.

    Budu ty vísky teď chtít pouze zkrášlit,
    našel jsem vsobě nový umělecký cit.

    Tak se rychle snažím vstát,
    a bežím zatou dívko uktero unadevše mám rád.

    Ikdyž ten lovecký pes má pořád hled,
    poctím ho svou návštěvou tuze rád.

    Stačí jen jeho smysli oklamat,
    a zetebou má lásko po okapu vyšplhat.