Odchod přítele

Rozlučme se můj příteli,
    tato žena nás jednou provždy rozdělí!

    Já a má vysněná jsme údajně ti zlí,
    zákeříní zaporáci oplzlí.

    Mysleli jsme to s tebou dobře,
    Ty hloupý nabubřelý obře.

    Děláš příliš veliká ramena.
    To však nic neznamená!

    Myslí je ti pořád pouhých pět,
    ty kreslíš si moc jednoduše ten svůj svět!

    Jsi bláhový chudáček,
    co řítí se do životních zatáček.

    O životě víš málo,
    taky se ti houby stalo!

    Bulíš nám tu dnes a deně,
    to míň fňuká i to štěně.

    Proč bychom se s tebou měli ještě štvát.
    Když podle tebe tě nikdo z nás nemá rád.

    V naších myslích se již strácíš,
    ty se však strašně rád vracíš.

    Ale naše srdce jsou již k tobě chladná,
    a absolutně bezcitná či snad i prázdná?

    Co chtěl bys po nás sakra ještě víc!?
    My dali ti možnost dýchat z plných plic.

    Ale mi nevíme co ty chceš,
    a každé naše slovo je jen pouhá lež.

    Máš svouj vlastní názor,
    třeba tě budou mít blázni za vzor!

    Měl by ses již ztratit,
    k nám se nemůžeš již vrátít!