Ozvěna

Volám tě!matko!Ozvěno! Matko moje!
    Můj pán dnes vyráží do litého boje!

    O ruku krásné paní a zároveň i výběrčí daní,
    svůj život je ochoten dát zaní!

    Půjde se již zítra ráno bít,
    se skušeným šlechticem jež její ruku též chce mít.

    Když vtom krutém boji padne naše říše sním..!
    A naši krásnou žem zavalí jen černý hustý dým!
    
    A proto matko!Matičko moje!
    Nech me jít za mého pána do souboje!

    Po bílě tváři matky slaza kane,
    zabili mě vsouboji místo vás vzácný pane!

    Smrt to promě není prokletí jest,
    padnout zavás vboji byla promě čest.
    
    Bílou lněnou kitlici barvila krev stříkající,
    když jsme bil své nepřátele přes helmici.

    Avšak po ostří mého stříbrného meče,
    jen a pouze má krev dnes steče.
    
    Zradil mě i pootci štít,
    když mi chtěl nepřítel sekyrou lebku rozpůlit.

    Již po prvním uderu zlověstně zapraskal,
    avšak já se hrdině jako lev bil o vaši čest dál.

    Nelituji toho že jsem místo vás vboji pad!
    Lituji snad jen toho že jsem měl jednu pannu rád,
    a ndokázal jsem se jí celích dvacet let ani do očí podívat!

    Nyní jsem již však zrak ztratil,
    jak rád bych byl býval dnešní den ještě jednou zpět vrátil.