Přízrak

Zanedlouho budeš pryč!
    Pak uchopím znovu bič.

    Má minulost stala se mi osudem.
    Snad to bude smrti popudem.

    Býval jsem kdysi v klanu válečníků.
    nyní se však bojím chytit za kliku.

    V boji na smrt se nechám zabít!
    Než být bez tebe to radči nežít.

    Neboj! Jednou budeš šťastná.
    Vždyť jsi žena velmi krásná!

    Pro tvou krásu chtěl jsem žít.
    Nyní musím však odejít.

    Odpusť že tě budu sledovat.
    Nebude to tak však napořád.

    Zajímá mě jen jestli budeš šťastná.
    To poznám když bude tvoje tvář usměvavá a jasná.

    Pak spatřím už jen záblesk světel.
    A propadnu se do horoucích pekel.

    Zapomeneš na mě časem,
    nevrátím-li se však na zem.

    Nebudu mít však už důvod.
    Vždyť již nyní mám jiný původ.

    Byl bych přízrak bez duše.
    Plížil bych se k tobě tmou nic netuše.

    Dávám šipku do kuše.
    Sestřelím však jen retuše.

    Spatříš jun můj vyděšený výraz.
    Jsem jak Calvéra buenos dias.

    A už zase mizím v temnotě,
    zapomění a krásné samotě!