Prozření

Napsal zezivota.bloger.cz (») 9. 10. 2011 v kategorii Literární Braky, přečteno: 1838×

Dnes prvně poznal jsem svůj osud,

nic tak palčivě nepálilo dosud.

Vím, že nečestnou hru jsi semnou hrála!

Za zády mími jsi se smála.

Plnými hrstmi ty jsi brala.

I mé hvězdy jsi mi vzala.

vzala si i slunka svit,

prostě vše co jde muži vzít!

Do temnoty směla jsi mě odsoudit,

to umožnil ti můj cit.

Cit, kterému jsme slepě věřil,

své síly s žitím měřil,

a než stratit jej! To rač bych nežil..

Všaky ty jsi mi ukázala záda,

se slovy mám tě už jen ráda..

Vysmála jsi se mi do tváře,

pár stop od svatebního oltáře.

Já krví v tu ránu daň platil,

vše co měl jsem, tak jsme stratil!

Celý život se mi zhatil.

Od té chvíle v samotě zas žiji,

každý večer vodku piji.

Utápím v ní svůj věčný žal.

On však mrška plave dál,

svou bolest vykřičel jsem v širou dál,

na západě oheň vzplál,

prapor temnot v dáli vlál,

z hor vítr, ten zlý se mi smál.

Já oči zvolna zavíral,

v pelyňku jsem usínal.

A v lůnu matky Země spočíval..

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel třináct a dvanáct