S úsměvem na tváři

S úsměvem na tváři, polibek ti dám.
Někoho to snad i uráží,
ale co já, jsem stále sám.
činím tak jak uznám za vhodné,
někmu se mé chování jeví záhadné.
Však jen srdce vede roky moje,
kéž věděl bych kam směřují ty tvoje.
Snad za rytířem na bílém koni,
a né za bláznem jež sny honí.
Za bláznem jež po štěstí touží,
však as si je nezaslouží.
Jinak by přeci nebyl sám,
a v noci nelítal ve snech k výšinám.
Odkud hledí na tvou spanilost a krásu,
srdce s rozumem se dává do zápasu!
Cit štve ho jako lovnou zvěř,
však rozum říká, je to lež!
Ráno zase vzbudí se v loži svém,
potem celém zalitém.
A zase těší se na noc plnou vášně,
vždyť ve snech s tebou je mu tak krásně!