Šachy se smrtí

Již nemám silu dál se smrtí bojovat,
    natož abych mohl ještě nekomu zdorovat!

    Má osobnost až nadno upadá,
    ale tam ji nikdo nehledá!
    
    Každý byl zvyklí že se biji dál,
    i ten kdo stál jen opodál.

    Nyní však již nemám kde bych sílu bral,
    To bůh či ďábel zatrest mi ji vzal.

    Nyní se mám zas probíjet ke svému snu a své víře,
    avšak v temnotě narazím ne jen na jedno silné zvíře.

    Holé pěsti mi již jen zbyli,
    ale i tak dospěji ke svému cíli.

    Půjdu za svou hvězdou dál,
    až tam kde přizrak v kápi stál.

    Ten mě zve na partii šachu,
    Ikdyž cítím posvátný zápach smrtelného strachu.

    O mou duši má se hrát.
    Kdo jiný než smrťák mohl by oní ještě stát.

    Se smrtí partii šachu hraji,
    ikdyž vím že nevihraji.

    Smrt mi vidí do měho myšlení,
    a s pohrdávím usměvem pozoruje i mé snění.

    Jak život já si plánuji,
    a odpor mám již k zakrvácené zbroji.

    Nakonec však prohrál jsem,
     a můj král byl na šachovnici poražen.

    Smrt mě pouhým dotykem ruky vysává,
    a další šanci mi již nedává.

    Sleduji jak se figurka krále rozpadá,
    a má duše do pekel upadá.

    Něco smrt však vyruší,
    a mě zazní do uší!

    Miluji tě lásko moje,
    za tvoji duši padne zlásky moje.

    Né! Prosím ty jdi pořád dál,
    vždyť o tvoji duši i pán bůh by stál.

    Za duši býdníka byla by to velká daň,
    to radši klekni a pomodli se zaň.

    Má duše je oproti tvé tak bezcenná,
    bude ze mne pouhá vzpomínka bez jména.

    Budeš vsobě cítit místo lásky již jen prázdnotu,
    a já? Já budu světem šířit temnotu.

    Lidem mám nyní jejich sny jen brát,
    a jako s figurkami na šachovnici si snimi hrát.

    Bez duše se ze mě stala zrůda,
    a místo potvém boku zabral Ruda.

    Nyní můžu již jen škodit,
    a to jsem stebou chtěl dvě děti splodit.

    Chtěl jsem se stebou vživotě starostmi  bordit,
    a na konci své cesty nevědět co si počít.

    Ale pro mne se již svět přestal točit,
    co si mám jen nyní počít..?