Smrt samotářů

Když samotáři v bolestech umírají,
    veškerou svou sílu hvězdám odevzdají.

    Jest to přenádherný přírodní úkaz,
    má smrt vám snad bude dostatečný důkaz.

    Já již nemám proco dále žít,
    snad je to praví čas již odejít.

    Své přísahy jsem bohužel nesplnil,
    leč můj čas se již naplnil.

    Dnes večer do postele klidně ulehnu,
    a zítra se snad již nezvednu.

    Moje postel bude chladná a prázdná,
    ale mysl bude krásně jasná!

    Má duše vyrazí snad do oblak,
    a tam, tam prorazí ten černý mrak.

    Obloha pak bude krásně rudá,
    na znamení toho jaká já byl zrůda.

    Až má duše ke hvězdám doletí,
    provás začne nové století.

    Již můžete žít bezestrachu,
    moje tělo zmizí vprachu.

    V prachu těch starých prašných cest,
    snad to bude dostatečný trest!

    Na pole a louky zase slunce zasvítí,
    a mezi mrtvími začne růst zas kvítí.