Touha po navrácení se k milované

Hledání zasvětil jsem celý život,
nemám proto pádný důvod.
Hledal jsem přátele a hledal jsem domov svůj.
však zahládl jsem jen stín tvůj.
Stín co v dálce mizel s ním,
od té chvíle z mého srdce stoupá dým.
Srdce na prach spálené,
vzpomíná na ty chvíle štěstí vzdálené.
Na chvíle kdy plamen lásky ještě hřál,
kdy na tvé sny jsem se ptal.
Na dny kdy slunce mi ještě svítilo,
kvítí na loukách mi vonělo.
Na dny kdy ptáci jen pro nás zpívali,
na noci kdy jsme spolu pod dekou bývali.
Na chvíle štěstí jež jsem s tebou prožíval,
už tenkrát, já na ně rád vzpomínal.
Ale nyní nic jiného mi nezbylo,
kde jsou dny, kdy slunce ještě svítilo.
Proč oheň lásky přestal plát,
proč prapor musel přestat vlát.
Když já stále mám tě rád..
Pro tvou lásku chci se rvát.
Už nemám co víc dát.
Mohu dát jen svou krev,
a rozběsnit tak bitevy řev.
Mohu dát i svou duši a své tělo,
toť vzkutku vše co mi zbylo.
Nikdy nebyl jsem já boháč,
spíš býval jsem bojovník a rváč.
Nyní jsem však vůli stratil,
tak rád bych se zpátky vrátil.
Však nemám se už kam vrátit,
já tebe nechtěl nikdy stratit!!