UMÍRAJÍCÍ SAMOTÁŘ BÝVALÝ VLÁDCE!!
Když lidem klacky pod nohy jen házejí.
Časem svoji naději ztrácejí.
Ztrácejí ji dokud mají odkud brát.
Pak svůj boj již musí vzdát.
Vzdát se všichni musí,
avšak naskakuje jim z toho kůže husí.
Ten pocit velmi dobře znám,
to chci letět až ke hvězdám.
Tam načerpal bych novou sílu,
a spočinul bych jednou v míru.
Nyní však již nemám sil,
abych se od země odrazil.
Již nedoletím ke hvězdám,
a svůj boj snad brzy vzdám.
Pak přidám se nejspíš kvám,
takzavaným tupím hlavám!
Jste vzkutku ubozí,
To o vás ví snad i bozi!
Lezete si v poklidu a ve stádu,
a blížíte se k Popradu!
Tam vás snad pobijí,
zbylí vlci stepilí.
Býval jsem já jejich vůdce.
Nyní však hniji v staré budce.
Nechali mě v boji padnout.
A na bojišti mé tělo schladnout.
Odplazil jsme se ještě do budky.
Nedal jsme již na cizí popůdky.
Tu však nyní umírám.
Proč tak dlouho skomírám!?
Ať už si mě smrtka vezme!
A řekne!: Stávej! Rychle! Jdeme!
To už mě nedude snad tížit nic.
Jen ty hříchy strašné víc a víc!
Oči se mi dnes již klíží.
Pán bůh na mě shora slíží.
Usínám již na věčnost.
To jen pro svoji statečnost!
2024 ©