Mé srdce v žalu vzpomíná,
na tu děvu s jiskrnýma očima.
Na její dlouhé vlasy hedvábné,
na mé mužné tělo bezvládné.
Na tělo kterému vdechla život i cit,
tak proč oboje chce mi zase vzít?
Svého žití a citu nechci se vzdát.
Co je víc než někoho mít rád?!
Ona chtěla si s mími city jenom hrát,
Nyní chápu proč žen měl jsem se víc bát.
Na otázky žití a smrti, nesměl jsme se ptát.
V srdci zbyl jen smrtelný chlad,
v náručí chci ji znovu hřát,
tu jedinou, jež mám vzkutku rád!