Zrada Krále

    Dnes kránu cítil jsem jen samou zradu,
    když tu temný vrah se plížil pomém hradu!

    Vruce těžškou dýku vtváři čistou zlobu,
    uvrhnout mě chtěl do malého temného horbu.

    Avšak mou mysl již dávno zbystřil čas,
    a já jeho pást prokoukl jsem vráz.

    První úder! Druhý! Třetí!
    A jeho mrtvé tělo kzemi letí!

    Avšak zjišténí to strašlivé,
    Můj milovaný synu! Můj mladý Jakube!

    Snad ovládlo tě pomyšlení na královský trůn,
    kjeho obsazení silou jsi však neměl dostatečný um!

    
    Zapár let bych ti již svůj trůn přenechal.
    a stetkou zubatou bych šel zas pustinami dál!

    Avšak nyní nemám již vůli žít,
    a dostvé ruky žezlo uchopit.

    bez mladého silného nástupníka trůnu,
    již brzy naše zem příjde o korunu!