Za rozbřesku krví se zbarví zem,
to v boji padne lásko ten.
Jež kentaurem se samozval,
U tebe nezůstal a šel zase dál.
Snad prsten jeho utěchou ti bude,
když krajem zástup smuteční půjde.
Padne v boji sám proti třiceti,
toť symbol této doby a tohoto století.
Padne v boji v šupinové zbroji,
vždyť 5 rváčů jednoho samotáře se bojí,
on chce padnout se ctí na horách,
lásku nechá spáti v nižinách.
Jeho hlas nechť ti zní v ozvěnách.
V ozvěnách co se víckrát nevrátí.
Když ubijí ho ti bastardi.
Odchází sám však s hlavou vztyčenou,
kroky a slova jeho zní s tichou ozvěnou.
Tou krajinou na prach spálenou,
snad na něj někteří lidi vzpomenou.
Až za rozbřesku padne v boji,
neb hyjeny se vlka samotáře nebojí..
Cítí zněj jen potravu svoji,
touhu po krvi na něm kojí.
Odpusť že nedbal na vůli tvojí..
2024 ©