K tažení na Zorhajnu

Napsal zezivota.bloger.cz (») 14. 10. 2011 v kategorii Literární Braky, přečteno: 1716×

Za rozbřesku krví se zbarví zem,

to v boji padne lásko ten.

Jež kentaurem se samozval,

U tebe nezůstal a šel zase dál.

Snad prsten jeho utěchou ti bude,

když krajem zástup smuteční půjde.

Padne v boji sám proti třiceti,

toť symbol této doby a tohoto století.

Padne v boji v šupinové zbroji,

vždyť 5 rváčů jednoho samotáře se bojí,

on chce padnout se ctí na horách,

lásku nechá spáti v nižinách.

Jeho hlas nechť ti zní v ozvěnách.

V ozvěnách co se víckrát nevrátí.

Když ubijí ho ti bastardi.

Odchází sám však s hlavou vztyčenou,

kroky a slova jeho zní s tichou ozvěnou.

Tou krajinou na prach spálenou,

snad na něj někteří lidi vzpomenou.

Až za rozbřesku padne v boji,

neb hyjeny se vlka samotáře nebojí..

Cítí zněj jen potravu svoji,

touhu po krvi na něm kojí.

Odpusť že nedbal na vůli tvojí..

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel sedm a tři